V lednu 2014 jsme si s přítelem pořídili koťátko Norské lesní kočky Bjorna (celým jménem Bjorn Dee Joshua Tree). Byli jsme nadšení a od prvního dne se stal věrným členem naší malé rodiny. Věděli jsme, že mu časem pořídíme kamarádku, buď Norskou lesní kočku, nebo Mainskou mývalí, protože spolu tato plemena velmi dobře vycházejí a mají k sobě charakterově blízko. Chtěli jsme ale počkat, až budeme mít větší byt, aby nám všem nebylo v bytě nakonec těsno. Neustále jsem však monitorovala nabídku koťátek na internetu, zejména skrze kontakty Zorky Kolářové, chovatelky, od které máme Bjorníka. Vždy, když se nám některé koťátko líbilo, tak přišla nějaká překážka a stejně jsme si řekli, že počkáme na ten větší byt. Jednoho dne však Zuzka Smetanová z chovatelské stanice Perla Moravy uveřejnila fotky nového vrhu Mainských mývalích koťátek a bylo jasno. Na moment, kdy jsem viděla koťátko s vznešeným jménem Camellia Perla Moravy, snad nikdy nezapomenu - černý čumáček, zvídavý pohled a mix všelijakých barev podtrhovaly její očividnou hravou, mazlivou a chytrou povahu, která z fotografií sálala. Věděla jsem, že je to ONA. Začali jsme jí říkat Míla.
V sobotu 16.5.2015 jsme si pro Mílu přijeli. Byla nádherná a komunikativní a my byli nadšení. I když jsme jeli z Prahy a cesta zpět trvala tři hodiny, Míla celou cestu prospala a ani nekňourla, pardon, kňourla, ale jen když jí bylo moc teplo. Zvýšili jsme větrání a znovu spokojeně usnula. Trochu jsme se obávali, jak se spřátelí s Bjornem. No, nebylo to hned tak růžové. Poté, co jsme jí ukázali, kde je záchod, tak rovnou zasvištěla pod pohovku, kam se Bjorn už nevejde a tam zůstala asi 2 hodiny. Bjorn byl fascinovaný. Pořád za ní chodil, čichal k ní, chtěl si hrát, ale Míla jen prskala a nepustila ho blíž, než na jeden metr. První dvě noci jsme se tedy moc nevyspali, protože Bjorn využil každé vhodné chvilky k tomu, aby se k Míle připlížil, skočil na ní a chytil jí za kůži na krku. Předpokládám, že částečně to byl jeho způsob, jak ukázat, kdo je tu pánem, částečně jí vždy v podstatě chytil jako myš a chtěl si hrát. Jeho nadšení Míla samozřejmě nesdílela, vzhledem k tomu, že je Bjorn tak čtyřikrát větší a váží skoro šest kilogramů. Celé první dvě noci tedy proběhly v duchu prskání, syčení, kvílení a naříkání. To se ale rychle změnilo.
Třetí den jsme je nechali poprvé samotné, ale jen na hodinu a půl. Poté, co jsme přišli domů, tak jsme se nestačili divit. Bjorn a Míla seděli vedle sebe a Bjorn Míle olizoval hlavu. Byli jsme u vytržení, co se během té hodiny a půl v bytě asi událo! Od té doby jsou každým dnem větší a větší kamarádi. Spí spolu na pohovce, navzájem se čistí, nahání se, hravě se perou, žerou si navzájem z misek a je na nich vidět, že se mají moc rádi. Je neuvěřitelné, že to jsou jen dva týdny a už se z nich stali takoví parťáci.
Moc bychom tímto chtěli poděkovat Zuzce Smetanové, která Mílu vymazlila a vychovala - s hygienou nebyly od prvního dne žádné problémy. Míla okamžitě začala používat kočičí záchod, který sdílí s Bjornem. Stejně tak krásně žere a není vybíravá. A zároveň bych chtěla ještě jednou poděkovat Zorce Kolářové, díky níž jsem chovatelskou stanici Perla Moravy poznala. Každý den, když Bjorna a Mílu pozorujeme, tak máme obrovskou radost, jak vše hladce proběhlo, jak jsou obě kočky spokojené, a nestačíme se divit, jak dělají šťastnými nás. Každý, kdo má kočky rád, tak mi jistě dá za pravdu, že to jsou úžasní tvorové, kteří pokud jsou spokojení, tak prozáří každou domácnost a přináší celé rodině nekonečnou radost a lásku.
Ještě jednou moc děkujeme!
Eva, James, Bjorn a Míla
Převzato z webu CHS PerlaMoravy s dovolením Zuzky :-)